Home   ›   O obci   ›   Historie   ›   Pověsti   ›   O vodníkovi   ›    

O vodníkovi

Bylo by s podivem, kdyby v tomto kraji plném stříbřitých rybníků nežili vodníci. Byli tu a jejich noc postihovala všechno, co bylo na a ve vodě. V některých krajích žijí vodníci v nepřátelství s lidmi, ale vodníci v oblasti Nadějkovska žili s lidmi většinou ve vzájemném respektu a určité úctě, protože obě strany se naučily znát zvyklosti toho druhého.
Také Pohořeličtí měli svého vodníka. Bylo to jednou o posvícení, z hospodyň se jen kouřilo, co měly práce, když do jedné ze zdejších chalup přišel vandrovní. Jak ho domácí spatřili, hned ho vyzvali, jen aby šel dál, protože tehdy bývalo zvykem, že žádný vandrovní nesmí odejít hladový. Lidé věřili, že by jim v takovém případě odnesl z domu štěstí. Proto vandrovního posadili ke stolu a nandali mu plné talíře od všeho, co měli.
Vandrovní hodoval, až stříhal ušima a hospodyně spokojeně pozorovala, jak mu chutná. Jen jí bylo podivné, že mezi sousty pil a pil. Ale žádné pivo, ani rosolku, ale jen husí víno, jak se říkalo pramenité vodě. Pozorně si hosta prohlédla uviděla, že vandrovní nemá na levém malíčku nehet a z prstu mu ukapává takzvaná životodárná voda. Když pak zjistila, že i z levého šosu mu kape voda, neudržela se a vykřikla – hastrman!
U stolu nastal poprask. Jen vandrovní – vodník seděl, ani se nepohnul. Čekal, co bude dál. Čeládka a hosté ho chtěli vyhodit ze světnice, ale pak zasáhl hospodář. Uhodil do stolu, že talíře poskočily, a když přítomní ztichli, rozvážně řekl: „Kdo pod tuto střechu přišel v dobrém, zůstane pod ní, ať je, kdo je!“
Domácí a hosté se poté zklidnili a hodování pokračovalo. Když byl všemu konec, hospodářova žena připravila vodníkovi tolik výslužky, co unesl. Při loučení vzal si vodník hospodáře stranou a řekl mu, že se mu líbilo, jak ho přijal. Proto se prý zdejším lidem odmění.
Slíbil, že v Pohořelicích po devět pokolení se nikdo neutopí, i kdyby šlo o samovraha.
Vodník ale nedošel daleko. Usadil se hned v prvním rybníku pod vsí a spokojeně si tam žil. Zřejmě patřil do skupiny vodníků, kterým není dobře bez člověka a ani lidem se dobře nedaří bez vodníka, který jim v nouzi pomáhá.

Jaroslav Wimmer