O pečlivé hospodyni

Jednou v Bezděkově zemřel chalupník a zůstala po něm vdova a dvě děti. Měla těžké živobytí. Celý den dřela u sedláka a jen večer měla čas na práci doma. Proto nebylo ani divu, že se nedržela přikázání a nesvětila neděli. Naopak. V ten den se snažila udělat doma co nejvíce práce. Ale ani jí nebylo osudem dopřáno, aby se dožila vyššího věku, a tak ji děti brzo doprovodily na hřbitov.V chalupě ale od pohřbu nebyl klid. Stále bylo slyšet, jak ji někdo poklízí, myje nádobí a podobně. Přitom nikoho nebylo vidět. Děti už se chtěly z chalupy vystěhovat, když je napadlo, aby daly za nebožku matku sloužit mši. V den, kdy se uskutečnila, viděli zdejší lidé, jak se nad nebožčinu chalupu snáší z nebe bílý obláček, podobný představám o lidských duších. To prý matka přišla poděkovat svým dětem za to, že ji vysvobodily z očistce. Od té doby se podobné zvuky v chalupě už neozvaly.

Jaroslav Wimmer