Rudolf Kepl

Rudolf Kepl se narodil 21. února 1876 na hájovně mezi Větrovem a Kaliští u Nadějkova jako syn Josefa Kepla, nadlesního a jednoho ze zakladatelů nadějkovské Kampeličky. Vystudoval gymnázium v Táboře a filosofickou fakultu v Praze, po studiích několik let učil v Praze-Vinohradech a Hradci Králové. V roce 1908 odešel do Paříže jako dopisovatel Národních listů. Články o francouzském výtvarném umění a literatuře i překlady cizích autorů přispíval do řady dalších českých časopisů. Ve Sdružení francouzsko-slovanském spolupracoval s dr. Ernestem Denisem, významným francouzským historikem, bohemistou a obhájcem práv českého národa na sebeurčení.

Od začátku 1. světové války se Rudolf Kepl zapojil do úsilí o samostatný český stát. Již v roce 1914 organizoval demonstraci před rakouským vyslanectvím, v následujících letech pomáhal se získáváním dobrovolníků do legií. Spolupracoval s dalšími členy českého zahraničního odboje, např. T.G. Masarykem, Lvem Sychravou a Edvardem Benešem, s nímž se však v některých představách o budoucím vývoji neshodl. Byl jednatelem České národní rady, založené v Paříži 12. prosince 1914, členem výboru České kolonie a Výboru válečných dobrovolníků. Když Ernest Denis spolu s T.G.Masarykem založili čtrnáctideník La Nation Tcheque (Český národ), stal se Rudolf Kepl tajemníkem redakce, která sídlila v jeho bytě na Montparnassu. Měl na starosti tajné spojení se Prahou, kam se snažil dostat české letáky, knihy a noviny s necenzurovanými zprávami. Jeho činnost mu vynesla zápis do seznamu vlastizrádců, který v roce 1917 vydala rakouská tajná policie, podle některých zpráv byl doma dokonce odsouzen k trestu smrti.

Členem legií byl Rudolf Kepl až na samém sklonku války, od 1. srpna 1918. Dosáhl hodnosti poručíka a byl vyznamenán revoluční medailí. Po válce pomáhal legionářům s návratem do vlasti a účastnil se mírové konference v Paříži roku 1919. Poté pracoval v Paříži v tiskové kanceláři a na velvyslanectví. V této době nezištně pomáhal mnoha krajanům, kteří ve Francii pobývali nebo ji navštívili—například skladateli Bohuslav Martinů nebo malířům Františku Kupkovi a Otakaru Kubínovi. Od roku 1930 byl Rudolf Kepl ředitelem tiskové služby Ministerstva zahraničí v Ženevě.

Do své vlasti se vrátil na podzim roku 1937, v 61 letech. Koupil si domek v Jetřichovicích u Sedlce, chtěl odejít do penze a věnovat se uspořádání svého obsáhlého archivu výstřižků z 1. světové války, četbě, psaní a překladům. Doba však takové činnosti nebyla příznivá. Začala 2. světová válka, Rudolf Kepl se v květnu 1938 vrací do Paříže, v červnu odchází do Londýna a pracuje zde jako ředitel kanceláře české státní rady. Po válce byl v letech 1945-1948 kulturním atašé československého velvyslanectví v Paříži. V srpnu tohoto roku se znovu usadil v Jetřichovicích, ale poměry v Čechách se v tu dobu tak změnily, že se často vracel do svého bytu na Rue Boissonade. Zemřel klidně v Paříži 15. července 1958 v 82 letech. "Myslím, že něco tušil, protože měl vedle sebe u postele modlitební knížku a Vrchlického Okna v bouři," vzpomíná na jeho poslední chvíle dcera Jarmila.

Syn Rudolfa Kepla Milan (narozen 8. 1. 1928) žije ve Francii a věnuje se popularizaci české kultury. Velmi úspěšná byla jeho dramatizace Haškova Švejka, přeložil hry Havlovy, Topolovy, a verše řady českých básníků — například Hrubínovy, Divišovy, Šiktancovy a Skácelovy. Dcera R. Kepla Jarmila (narozená 19. 3. 1935 v Ženevě) je překladatelkou a žije ve Skotsku.

Syn Milana a vnuk Rudolfa Kepla Gilles Kepel je významným sociologem náboženství, předním odborníkem na islám a profesorem na pařížském Institutu politických studií. Dvě z jeho knih byly přeloženy i do češtiny.

Na svou dobu a původ měl výjimečný osud i sestra Rudolfa Kepla Bohuslava. Narodila se v roce 1874 a po absolutoriu gymnázia v Táboře studovala na pražské universitě a na Sorbonně v Paříži.

Údaje o životě Rudolfa Kepla a jeho rodiny byly čerpány z ústního sdělení jeho synovce, pana Petra Bollarda, dopisu dcery Rudolfa Kepla paní Jarmily, a článků Otto Janky: Příběh Rudolfa Kepla (Sborník Český Merán, 2004) a Gustava Erharta: Rudolf Kepl, osobnost neprávem zapomínaná (Literární noviny, č.28/1999). .